Klasické běžky, jak už název napovídá, jsou určeny pro běh klasickou technikou, a to nejlépe v upravené stopě. Takže pokud je tento styl vaší doménou, bude pro vás tento typ nejlepší.
Ti z vás, kteří nepreferují ani klasiku, ani volný styl, asi spíše uvítají variantu combi, tedy pro oba styly. Pokud chcete do běžek investovat více peněz, samozřejmě je nejideálnější pořídit si dva páry lyží - jedny na volný styl a jedny na klasiku.
Teď ale zpět ke klasickým běžkám.
Jak už bylo řečeno, nejvíce se hodí pro běhání v hladkých a upravených stopách. Vzhledem k poměrně velké délce a malé šířce se moc nehodí pro turistiku a pro běhání na neupraveném povrchu.
Pokud tedy máte jasno, že si chcete klasické běžky pořídit, je třeba si dále ještě vybrat z několika typů podle vaší zdatnosti.
Velmi kvalitní závodní běžky jsou určeny pro zdatné běžkaře, protože závodní lyže bývají obecně o dost tvrdší a užší a začátečník má s nimi povětšinou mnoho problémů. Zejména proto, že jdou poměrně těžko prošlápnout a ujíždějí tak do stran. Také jsou užší, čili méně stabilní.
Podobně můžeme hovořit i o sportovní variantě klasických běžek, která se vyrábí rovněž z velmi kvalitních materiálů, často i shodných s těmi závodními. Dají se ale sehnat i v měkčích variantách, takže o nich může uvažovat už i mírně pokročilý běžkař, případně začátečník.
K běhu klasickým stylem se samozřejmě dají využít i turistické běžky, zvláště jejich užší a delší varianty, i když to samozřejmě z mnoha hledisek nebude ono, zejména co se týče požitku z jízdy. Nebudete tak rychlí, ale pokud nejste skalní příznivci klasiky, nemělo by vám to vadit.
Co se týče výběru běžek, je dále třeba se soustředit na délku. Optimální klasické lyže jsou o 20 - 30 centimetrů delší nad výšku vaší postavy. Čím delší lyže vyberete, tím lepšího skluzu samozřejmě budete schopni docílit.
Podobně to platí i o tvrdosti - čím tvrdší, tím rychlejší. Je ale důležité napřed dobře zvládnout techniku skluzu, proto se pro začátečníky doporučují lyže měkčí, jinak by mohly podkluzovat. Začátečníci by měli dávat pozor i při výběru délky. Pokud totiž ještě nejsou připraveni na rychlejší jízdu, lyžování by pro ně bylo obtížnější. Příliš velká délka lyží je pro začátečníky na obtíž i např. při otáčení či zatáčení z kopce.
Začátečníci mohou zvolit i lyže s povrchovou úpravou skluznice - stoupacími šupinkami, které výrazně usnadní stoupání i bez mazání voskem. Tento typ se ale obecně většinou nedoporučuje, hlavně ne pokročilým běžkařům, protože skýtá mnoho nevýhod, jako třeba pomalejší sjezd nebo nemožnost mazání voskem a tedy i možné podkluzování ve větších kopcích.
Materiál běžek
Konstrukce lyže bývá nejčastěji zpevněna sklolaminátem, u některých sportovních a většiny závodních typů se používají další, modernější materiály. Těmi jsou především karbon a různá inteligentní nanovlákna.
Jádro lyže je - jako u ostatních typů - buď dřevěné (a to ve většině případů) nebo ze speciální porézní pěny.
Oba typy jader se samozřejmě liší úpravou. U dražších modelů se kvalitou rovnají, u lacinějších se doporučuje zvolit jádro dřevěné, které je kvalitnější než laciná pěna.
Co se týče konstrukce a tvaru lyže, vyznačují se klasické běžky zahnutější špicí (pro plynulost pohybu po důrazném odrazu) a také větším klenutím v oblasti mazací komory než lyže pro volný styl.
Klasické běžky ve všech jejich variantách vyrábí většina známých výrobců, ať už je to Fischer, Madshus, Salomon, Rossignol, Atomic nebo česká značka Sporten.
Jako u všech ostatních typů záleží při výběru také na ceně.
